Z POHÁDKY DO POHÁDKY
Zima je obdobím, které se nese ve znamení brzkého stmívání a dlouhých večerů. V dřívějších dobách se v tento čas při svíčkách dralo peří a vyprávěly se lidové báchorky či pohádky, které ne vždy končily šťastně. Děti se krčily za pecí, pozorně jim naslouchaly a jejich představivost pracovala na plné obrátky. Když jsem byla malá, vzpomínala moje maminka velmi často na své dětství a přenášela na mě kousek této doby v podobě pohádek, které tenkrát slýchávala od svých babiček a tet. Zachumlala jsem se vždy do peřiny a jen tak v pološeru poslouchala její milý hlas, který ve mně vzbuzoval pocit bezpečí a klidu. Nejraději jsem měla jeden z nejznámějších a nejčtenějších dětských příběhů o bezstarostném Koblížkovi, který se rozhodne utéct babičce a dědečkovi a ve světě zažívá různá dobrodružství. Když jsem dospěla, měla jsem pocit, že se tyto krásné lidové příběhy ze světa dětí ale i dospělých nějak vytrácejí. Vyprávění, které se přenášelo z generace na generaci, nahradila televize, videohry, shon a stres. Sama jsem cítila, že i můj život není jiný a potřebuji ho něčím oživit.
Již nějakou dobu pracuji v Centrum Dominika Kokory, kde jsem poznala báječné kolegyně a klienty s jejichž pomocí jsem založila amatérský Divadelní spolek Dominika, který v roce 2021, v čase Adventu, představil jedno trojí divadelní představení pohádkového příběhu „o Zlatovlásce“. Diváci zde mohli shlédnout skutečně propracovanou spolupráci mých kolegů a klientů našeho zařízení a to konkrétně služby Domov pro osoby se zdravotním postižením. Pro velký úspěch tohoto zdařile zpracovaného kousku jsem se rozhodla vdechnout život postavičkám mé oblíbené pohádky z dětství „ o Koblížkovi“. Premiéra představení se konala přímo na půdě Centra Dominika na podkrovním sále dne 10. února v dopoledních hodinách. Když jsem vstupovala před zahájením do sálu, dýchla na mě tréma snad za všechny účinkující. V zákulisí však nenašla spřízněnou duši. Herci podali nevšední výkon, který se na konci odrážel v podobě jiskřiček radosti a někde i slziček v jejich očích. Děj představení dotvářely líbivé kulisy a hudební písničky z různých pohádek, které se vázaly na text jednotlivých scének. Kolegové herci doprovázeli jednotlivé klienty v podobě zvířátek a poskytovali jim podporu v dialogu s koblížkem. Dějem vtipně a nenuceně procházel a zároveň i účinkoval náš divadelní mistr Jana Smičková, která měla nemalou zásluhu na plynulé návaznosti jednotlivých hereckých výstupů a scének.
Dramaterapie znamená pro naše klienty jistý způsob aktivizace a seberealizace v rámci volnočasových aktivit, který využívá divadlo jako prostředek léčby k prožívání emocí, rozvoji pohybových a řečových schopností a k posílení jejich kompetencí v běžném životě. Ráda bych proto touto cestou poděkovala všem zaměstnancům v Centru Dominika, kteří svou trpělivostí, neutuchajícím humorem, kreativitou a láskou ke svému povolání pomohli na svět pohádkovému příběhu z mého dětství.
Mgr. Marcela Kučerová, DiS