Udělalo se krásné počasí. Nebylo ani horko, ani zima, ani nepršelo a ani sluníčko velmi nepálilo. Venku bylo příjemně, když jsme si na zahradě povídali o nejrůznějších tématech, hráli kvízové hry a soutěžili v plnění úkolů, když najednou někdo zavolal, že vidí fáborky. Šli jsme se podívat a prozkoumat, proč tam tyto barevné proužky z krepového papíru visí. Zjistili jsme záhy, že tam nejsou náhodou, že je tam dopis, který vypravuje o schovaném pokladu. Ten by se měl nacházet na konci stezky plné zajímavých úkolů.
Vydali jsme se tedy na tuto zábavnou stezku, plnili různé úkoly, nasmáli jsme se při jejich luštění a na konci trasy nás skutečně poklad čekal. Na závěr jsme přemýšleli, jak se mohlo stát, že jsme si o této zábavné aktivitě povídali a najednou jako bychom byli vyslyšení a přesně taková stezka plná legrace, logických kvízů, matematiky a fyzických aktivit mohla tak najednou objevit u nás. Zhodnotili jsme, že se občas prostě plní přání samy od sebe.